Prológ

Dobrý den Slovensko,

jmenuji se Ralf Peterson a jsem spisovatel. Moje máma je Slovenka, táta je taky Slovák a já tohle píšu česky jenom proto, lebo se mi tenhle jazyk líbí. Vlastně bych se ještě rád přiznal, že mé jméno je jenom pseudonym, ale na tom až tak nezáleží. Záležím na tom, co vám chci ve své knize zdelit.

Tyhle řádky vyklepávam do starého psacího stroja po dědečkovi v předsíni našeho rodinného domu pričemž ve vedlejší izbě mý sourozenci koukají na hluční laciný hollywoodsky film s ještě lacinejší hudbou a hereckým obsazením.

Hoci mi je už sedumadvadsat let, pořád bydlím se svýma rodičema, co mi nejvíc vyhovuje. Mohl bych se vymlovat na to, že doba je hodně těžká, co opravdu je, ale já to svedu na svou pohodlnost. Jsem k sebe totiž úpřimnej. Nemusím teda potajně vyplakávat nad tím, že jsou v bankách vysoké úroky, že nestíham splácet hypotéku případně se vohlížet za jinou prací. To ne. Žiju si nadprůmerně. Ráno vstanu, uvařím si kafe, pročtu noviny, obleču se, seberu klíče od svýho novýho Bentley a jedu do práce, kde lidi dělají vše za mně. Já jenom sedím, rozdávam příkazy, dohlížim na to, aby všichni kolem pracovali a co je nejdůležitejší, profituji peníze. Hodně peněz. Svému týmu plně důveřuji, přece len, zestavil jsem ich sám. Mám rád svou práci. Poté přijedu domů, lehnu si na gauč, pustím hudbu a nad ničím nepřemýšlím. A když přemýšlím pak píšu. Potajně.

Jsem teda anonymný spisovatel ztracený ve své době, který naslouchá lidem a rád bych vám povyprávěl svůj příbeh o hlouposti lidského pokolení. Protočte na další stranu.  

Maja .)
P.S.: Gramatiku berte s rezervou. :D